The Fat Duck

Jak jsem již slíbila v předchozím článku, jsem tu s druhím dílem. V něm se vám pokusím, snad barvitě a zábavně, popsat průběh mé stáže v The Fat Duck.

Do Bray jsem se přesunula už v sobotu 25.2. abych se stačila aklimatizovat. V klidu ubytovat a měla ještě čas si před pracovním zápřahem, který mě již brzy čekal, trochu odpočinout.

Ubytování jsem si zařídila v jednom domě na konci vesnice. Měla jsem tu malou útulnou místnost a veškeré pohodlí. Vzhledem k tomu, že jsem ve svém pokojíčku trávila jen velmi krátké noci a občas dny volna, neměla jsem na ubytování žádné velké požadavky. I přes to bylo místo mého pobytu velmi příjemné a paní domácí moc milá.

The Fat DuckJe neděle 26.2. ráno a venku typické anglické počasí. Ještě před odjezdem z Prahy jsem se domluvila na tento den s kamarádem, který žije v nedalekém Windsoru. Provede blízkým okolím, abych potrénovala cestu do práce a načerpala energii z tamního prostředí. Po dobré kávě a krátkém výletu po Bray jsem zamířila zpět na místo, které se stalo na dobu jednoho měsíce mým domovem. Ráno mne čekalo první vstupní interview v The Fat Duck, tak jsem chtěla být odpočatá.

V pondělí 27.2., po ne příliš klidné noci, vstávám a připravuji se na první den, kdy má stáž oficiálně začala.

Cestou do práce se mi za poslechu The Clash honí v hlavě spoustu věcí. Ponořená do svých myšlenek a držíc se instrukcí v emailu zvoním na zvonek u vstupních dveří do budovy, kde se nachází administrativní část a kantýna.

Ze zvonku se ozývá tenký hlásek. Co ale říká se mohu jen domnívat, neboť ve chvíli kdy mi sděloval s největší pravděpodobností informace o tom, jak mám postupovat po vstupu do budovy, proletěl zatáčkou za příšerného rachotu nákladní vůz. Já slyšela už jen položení sluchátka a zvonění naznačující povolení vstupních dveří :D. No nic tedy… Vcházím a rozhlížím se. Nikde není ani noha a já jdu do prvních dveří, které vypadají, že by se za nimi mohly schovávat minimálně schody někam dál či cedule s informacemi. První pokus se nevydařil. Vešla jsem do šatny v níž se naštěstí nikdo nenacházel. Jak jsem ale později zjistila, šatny byly společné, takže by se asi žádné velké fau pax nekonalo :).

V kantýně se ptám mladého kuchaře, kde mohu najít slečnu asistentku. On mě velmi ochotně nasměruje na schodiště vedoucí do kanceláří.

Po zdolání schodů se na mě však již z kanceláře usmívá sám Johny Lake a odkazuje mě na svou asistentku, která mě přivítala. Následně mně provedla po všech koutcích, kde se dějí ony kulinářské zázraky a představila mě personálu. Po vstupním interview mi předala klíčky od mé skříňky a pro dnešek jsme se rozloučili s tím, že zítra v 7.30 ráno se opět uvidíme. Budu moci tedy konečně vklouznout do rondonu a připojit do práce k ostatním.

Že jsem samou nervozitou skoro nespala je asi přirozené a další noc nebyla o moc lepší. Nervozita je ale zdravá a já už se velmi těšila na nové lidi, zkušenosti a zážitky.The Fat Duck

Tento díl je u konce ale příběh ještě zdaleka ne. V dalších dílech se můžete těšit na další povídání. Které vás, jak doufám, nebude nudit a vtáhne vás aspoň trochu do děje :).

Vaše sladká “Picky”

Tretí díl zde…

Comments

comments