Na gastronomii mě často nejvíce fascinují naprosto základní suroviny. Už Maruška věděla, že tou nejdůležitější, je právě sůl. A já s ní mohu jen souhlasit.

Existuje jí nespočet druhů, každá je jiná a já se časem stala opravdovým solným nadšencem. Ne že bych si svá jídla přesolovala, ale baví mě k danému pokrmu hledat tu nejlepší. Když jsme se na pár měsíců přestěhovali na Maltu, byla jedna z mých cest po ostrovech jasná.

Sul

 

Středomořské souostroví Malta je totiž díky svému umístění ideální právě pro produkci mořské soli. O těžbě soli se toho dá v dnešní době internetu načíst hodně, nicméně nic se nevyváží osobnímu zážitku na solných pláních. Měla jsem to štěstí, že jsem na menším z maltských ostrůvků Gozo, objevila rodinu pana Leli, která se produkcí mořské soli zabývá již pátou generací a to v té nejjednodušší a původní podobě. Nepoužívají zde těžkou techniku ani speciální kádě, vše tato rodina zvládá svépomocí, ručně a tradičně.

Sul

 

Bylo obrovské štěstí, že dcera pana Leli – Josephine, vsadila na sociální sítě a ráda předává informace o rodinném zlatu dále.

Navíc na rozdíl od jejího tatínka, který je nejdůležitější osobou celé produkce, perfektně ovládá angličtinu. Abyste pochopili, na Maltě už dnes anglicky mluví i každá toulavá kočka, ovšem starší generace a zejména ta na maličkém Gozu, jejíž obživa spočívá v zemědělské produkci, anglicky neumí. Nic jim to však neubírá na té původní srdečnosti a pohostinnosti. Díky Josephine však bylo celkem jednoduché jejich solné pláně najít a ještě jednodušší bylo se s ní domluvit na osobní návštěvě a jejich obživu prozkoumat do detailů.

Sul

 

Samotná produkce soli zde probíhá pouze od začátku června do konce srpna. Čeká se na největší teplo a klidné moře, i když i v tomto období dochází k občasným výkyvům počasí. Solná pláň, která se nachází v těsném sousedství moře, je tvořena z kamenných bazénů, které byly do místních skal v minulosti vytesány. Můžete tu najít dva druhy těchto bazénů. Pouze několik větších a hlubších, nepravidelně rozesetých po celé pláni a pak mnoho malých a mělkých. Výroba probíhá tak, že se pomocí hadic a čerpadla do velkých bazénů, které slouží jako zásobníky, přečerpá mořská voda, která se poté stejným způsobem přečerpává do menších bazénků.

Díky vysokým teplotám a mírnému přímořskému vánku, které na Maltě v tomto období vládnou, se voda vypařuje velice rychle.

Původně jsem si myslela, že je vypařování otázkou mnoha dní až týdnů, Josephine mě však vyvedla z omylu – celý proces trvá cca 3 dny a hodně jej urychluje fakt, že se kámen, do kterého jsou bazénky vytesány, díku silnému slunečnímu záření rozpálí na vysoké teploty. Teplo tak na vodu působí z obou stran a odpařování vody je o to rychlejší. Vykrystalizovaná sůl se pak jen pomocí smetáků shrabe na malé hromádky a poté se v kýblech přenáší na jednu velkou hromadu. A proces se samozřejmě opakuje, dokud to počasí dovolí.

SulJosephine mi samozřejmě ihned dávala ochutnat. A já si v myšlenkách ihned vybavila dětství a mé nejoblíbenější jídlo – brambory na loupačku s máslem a solí. A také to, jak by k tomuto naprosto geniálně jednoduchému jídlu byla jejich sůl skvělá. Už jsem si v hlavě představovala, jak tuto kombinaci v nejbližších dnech zkusím a chtěla se Josephine svěřit. Než se mi však krystalek soli v puse rozpustil a já mohla začít mluvit, ona sama mi řekla. „Sůl je perfektní i v kombinaci s tím nejjednodušším pokrmem – právě s bramborami“. A nad mým nápadem ani nemrkla a okamžitě jej schválila.

A tak, pokud se na Maltu někdy vydáte, jeďte se podívat, jak tato rodinná tradice pokračuje. Tady si totiž uvědomíte, že sůl je skutečně nad všechno zlato, co se třpytí.

Comments

comments